HODNOCENÍ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI BUDOV - ENB
NÁRODNÍ KALKULAČNÍ NÁSTROJ – NKN III

Obecně

Související legislativa

Publikováno:1.9.2020

 

Legislativa související s problematikou hodnocení energetické náročností budov:

Základní požadavky a obecný rámec hodnocení energetické náročnosti budov určuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018 (označovaná jako EPBD 3), kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti.

Směrnice o energetické náročnosti budov EPBD 3 definuje požadavky na společný obecný rámec výpočtu energetické náročnosti budov a jejich ucelených částí. Transpozice požadavků směrnice 2018/844/EU (EPBD 3) o energetické náročnosti budov ve vztahu k požadavkům na energetickou náročnost budov je na úrovni České republiky provedena:

  • Zákonem 406/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (účinnost posledního změnového znění od 25.1.2020)
  • Prováděcí vyhláškou 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov (účinnost od 1.9.2020)

Hodnocení energetické náročnosti budov je v ČR prováděno od 1. 1. 2008 a v současnosti (01/2021) je v platnosti třetí prováděcí předpis upravující požadavky na energetickou náročnost budov. Problematiku hodnocení energetické náročnosti budov upravovala vyhláška č. 148/2007 Sb., která byla nahrazena s účinností od 1. dubna 2013 vyhláškou č. 78/2013 Sb. Vyhláška č. 78/2013 Sb. Je prováděcí vyhláškou k §7 a §7a zákona 406/200 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jejíž platnost byla od 1. dubna 2013 do 31.srpna 2020. Od 1.9.2020 byla nahrazena aktuální vyhláškou č.264/2020 Sb.

V České republice je energetická náročnost budovy definována zákonem 406/2000 Sb. a rozumí se jí „vypočítané nebo změřené množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, přípravu teplé vodu a osvětlení.“  Přestože se v definici neuvádí samostatně energie potřebná na úpravu vlhkosti vzduchu v klimatizačních zařízeních, je nutno s touto, v klimatizovaných budovách nezanedbatelnou, položkou ve výpočtech uvažovat.  Pojem „množství energie“ je vztažen k období jednoho roku a může být vyjádřen na několika úrovních. Výchozím údajem pro stanovení energetické náročnosti budovy je „potřeba energie“ – teoretické množství energie dodávané do posuzovaného prostoru jednotlivými technickými systémy pro zajištění požadovaného stavy vnitřního prostředí a dodávky teplé vody v místě spotřeby.  Potřeba energie zohledňuje sdílení tepla obálkou budovy prostupem tepla, prouděním i sáláním a vnitřní zisky z přítomných osob a teplo vyzařujících zařízení. Tato potřeba energie je zajišťována technickými systémy budovy a po zohlednění jejich účinností získáváme hodnotu označovanou v české legislativě „vypočtená spotřeba energie“. K provozu některých technických systémů jsou zapotřebí i další zařízení jako jsou oběhová čerpadla, měřicí a regulační technika, ovládání, jejichž spotřeba se označuje jako „pomocná energie“. Součtem vypočtené spotřeby energie a pomocné energie dostáváme hodnotu „dodané energie“.  Zatímco potřebu a vypočtenou spotřebu energie vyjadřujeme vztaženou k jednotlivým funkcím technických systémů (energie na vytápění, chlazení, větrání, přípravu teplé vodu a osvětlení), dodanou energii vyjadřujeme po energonositelích (elektrická energie, paliva, energie prostředí, otopná nebo chladicí voda ze systému centralizovaného zásobování teplem nebo chladem). Hodnoty dodané energie by se u reálných budov měly blížit hodnotám fakturačních měřidel dodané energie. Pokud je dodaná energie u stávající budovy stanovována výpočtem, je nutno při porovnávání výsledků výpočtu s naměřenými hodnotami zohlednit vliv skutečného provozu a klimatických podmínek v průběhu měřeného období a uvědomit si, že běžným výpočtem energetické náročnosti nelze dosáhnout úplné shody naměřených a vypočtených hodnot. Důvodem je vedle již zmíněných klimatických podmínek zjednodušení dynamických vlastností budov, obtížný výpočet skutečného průběhu výměny vzduchu infiltrací a přirozeným větráním a většinou nedostatek informací o skutečném provozu budovy v měřeném období. Dodaná energie, vyjádřená po energonositelích, je výchozí hodnotou pro výpočet primární energie. Primární energie je energie z obnovitelných a neobnovitelných zdrojů, která neprošla žádným procesem přeměny nebo transformace. Stanoví se výpočtem pomocí faktorů primární energie, které jsou podílem energie obsažené v energonositelích a energie obsažené v primárním zdroji (např. uhlí, ropa, biomasa v místě pěstování, sluneční záření) a jsou vyjádřením účinnosti energonositele.

 

Podrobnosti hodnocení energetické náročnosti budov

Hodnocení energetické náročnosti je založeno na porovnání budovy hodnocené s budovou referenční. Referenční budova představuje výpočtově definovanou budovu téhož druhu, stejného geometrického tvaru a velikosti včetně prosklených ploch a částí, stejné orientace ke světovým stranám, stínění okolní zástavbou a přírodními překážkami, stejného vnitřního uspořádání a se stejným typickým užíváním a stejnými uvažovanými klimatickými údaji jako hodnocená budova, avšak s  referenčními hodnotami vlastností budovy, jejích konstrukcí a technických systémů budovy (vyhláška 78/2013 Sb.).

Hodnocení budovy je pak prakticky prováděno pomocí dvou paralelně porovnávaných budov, výpočet probíhá ve dvou částech. První část představuje zadání, výpočet a výstupy pro řešenou budovu – budova hodnocená, druhou část představuje zadání, výpočet a výstupy pro referenční budovu s požadovanými hodnotami referenčních parametrů.

NKN - hodnocení - referenční budova hodnoceni_obecne

 

Vyhláška 264/2020 Sb. stanovuje tři režimy hodnocení energetické náročnosti a s tím spojené rozdílné úrovně požadavků na hodnocení energetické náročnosti. Jsou stanoveny tři úrovně požadavků hodnocení energetické náročnosti budovy pro:

  • větší změny dokončené budovy, nebo jiné než větší změny dokončené budovy
  • nové budovy (úroveň požadavku pro nové budovy odpovídá požadavku na budovu s téměř nulovou spotřebou energie)
  • nové budovy po 1.1. 2022 (úroveň požadavku od tohoto data pro nové budovy bude odpovídat požadavku na budovu s téměř nulovou spotřebou energie)

Nové budovy musí splnit současně tři ukazatele EN. Jedná se o splnění ukazatel“ energetické náročnosti

  • primární energie z neobnovitelných zdrojů
  • celkové dodané energie za rok a
  • průměrného součinitele prostupu tepla obálkou budovy.

Budovy rekonstruované, resp. při větší změně dokončené budovy a při jiné, než větší změně dokončené budovy, je možný výběr kombinace ukazatelů, které je nutné splnit. Při větší změně dokončené budovy je nutné splnit současně požadavek na

  • primární energii z neobnovitelných zdrojů za rok a
  • součinitel prostupu tepla obálkou budovy, nebo
  • celkovou dodanou energii za rok a
  • součinitel prostupu tepla obálkou budovy.

Případně lze pro měněné prvky obálky budovy, nebo technické systémy splnit pouze požadavky týkající se měněných prvků. Ostatní výše uvedené ukazatele EN jsou informativní a požadavek na jejich splnění není určen.

V případech změny dokončené stavby, kdy se celková energeticky vztažná plocha rozšiřuje na nejméně dvouapůlnásobek původní celkové energeticky vztažné plochy, prokazuje se splnění požadavků jako pro novou budovu. V ostatních případech se prokazuje splnění požadavků pro změnu dokončené budovy.

Hlavní ukazatel energetické náročnosti budov je celková primární energie z neobnovitelných zdrojů. Primární energie je energie, která neprošla žádným procesem přeměny a celková primární energie je součtem energie z obnovitelných a neobnovitelných zdrojů energie. Primární energie z neobnovitelných zdrojů je ukazatelem EN, který je hodnocen a požaduje se jeho splnění.

Celková primární energie z neobnovitelných zdrojů se stanoví jako součet součinů dodané energie, v rozdělení po jednotlivých energonositelích a příslušných faktorů primární energie uvedených v příloze č. 3 vyhlášky 264/2020 Sb.

Schema: Princip výpočtu energetické náročnosti budov

POZNÁMKA: OZE – energonositele obnovitelných zdrojů energie (např. sluneční záření, energie okolí, biomasa apod.); nOZE – energonositele neobnovitelných zdrojů energie (např. uhlí, zemní plyn, lehký topný olej, propan); teplo/chlad – tepelná energie obsažená v teplonosné látce (např. otopná voda, pára, chladicí voda).




© katedra technických zařízení budov, Fakulta stavební, ČVUT v Praze 2021 / nkn.fsv.cvut.cz / e-mail: nkn. fsv cvut cz